Wrocław: Perla v koruně slezské

V dnešním postu vás tak trochu provedu městem, kde jsem strávila svých 8 studentských let. Když se na to tak zpětně podívám, tak to je fakt hodně! Ukážu vám, kde jsem bydlela, kam jsem chodila, a která místa byla má oblíbená. Takže tento příspěvek bude obsahovat nejen výborný tip na výlet, ale také mé nostalgické vzpomínky.

Jíž od samého začátku jsem v podstatě cestovatel. V životě jsem vystřídala 4 města, kde jsem nějakou delší dobu žila a ke všem mám svůj jistý vztah. Ale nejen že to byla města. Ta města se nachází dokonce ve čtyřech různých státech. A než jsem se přestěhovala sem do České republiky, jsem právě 8 let studovala v hlavním městě Dolního Slezska v sousedním Polsku. Takže byla to nesmírně příjemná příležitost vrátit se ve vzpomínkách o 3 roky a víc zpět do Vratislavi.

Vratislav (neboli polsky Wroclaw), se přezdívá perla v koruně slezské. Já bych ještě dodala – barokní. Samozřejmě se tam prolínají všechny architektonické styly, ale všichni souhlasí, že baroka je tam asi nejvíce. Zajímavé je to, že samo město založili Češi a název Vratislavia je odvozen od jména českého knížete Vratislava I. Dokonce ve znaku města je český lev. Takže máme s Polskem víc společného, než si myslíte.

Při příležitosti kamarádčiny svatby začala naše nostalgická procházka u kolejí, kde jsem bydlela. Vlastně zapomněla jsem zmínit ještě jeden důležitý detail, protože právě tady u těch kolejích jsme se s Erikem poprvé potkali naživo a tady vlastně všechno začalo! Takže jsme tady nechali auto a popojeli tramvají č. 33 o kousek dál do centra města.

Tady začíná už pěší procházka. Ve Vratislavi existuje velmi zajímavá oblast Starého Města, která se jmenuje Čtvrť čtyř chrámu (anebo druha varianta – Čtvrť čtyř vyznání). Je slavná tím, že nedaleko od sebe se nachází 4 různé chrámy a to pravoslavný kostel, římskokatolický kostel, luteránský kostel a synagoga. Sama čtvrt´ začíná sochou Křišťálová planeta v podobě dívky s kulatou sukýnkou, která představuje jednotu světa. Nezáleží na tom, jaké jsi rasy, víry nebo kultury – všichni jsme lidé a máme právo na svůj vlastní život. Ne každé místo je schopné donést tak silnou myšlenku, a proto to tady mám moc ráda. Čtvrť nejen že má co do zamyšlení, ale je strašně hezká. Malé uličky plné krásné stylové architektury a opravdu hodně restaurací a kaváren.

Myslím si, že residenti jakéhokoliv města často spojuje jedna věc, a to, že nikdy za dlouhý pobyt nenavštívili jeho hlavní památku. Je to docela vtipné, ale nejednou jsem zažila, že například, Pražan nikdy nebyl na Staroměstské radnici. Já očividně nejsem výjimka a za 8 let mého pobytu ve Vratislavi jsem nikdy nebyla uvnitř tamní radnice, a vůbec mi to nepřišlo nijak divné. Tentokrát kromě samotného Rynku (přesně tak se řekne polsky náměstí v nejstarší části města) jsme navštívili právě i radnici, kde jsme se na chvíli ukrývali před deštěm. Ale musím varovat, že středověké radnice uvnitř asi vypadají všude podobně. Zvenčí je to samozřejmě gotická perla, která je podle mě jedna z nejhezčích vůbec.

Sama procházka po Rynku je báječná dokonce i v dešti, jak jsme to chytli my. Ale zkuste sem přijet na vánoční trhy. Stromeček se sice nemůže rovnat tomu pražskému, ale atmosféra má své kouzlo.

Pokud pojedete do Vratislavi, tak vám určitě neuniknou sochy trpaslíků všude kolem. Je to místní fenomén, jehož tradice má kořeny již v 80. letech 20. století. Odpůrci komunismu vyjadřovali svůj názor mimo jiné i malováním trpaslíků na zdi. Namalovaní trpaslíci namísto červených čepiček měli oranžové, což bylo jistým výsměchem režimu. V roce 2001 byla postavena socha prvního a zároveň hlavního trpaslíka Papy Krasnala. A potom se to rozjelo ve velkém. Ted´ ve Vratislavi a jejím okolí je více než 200 trpaslíků a my jsme jich zatím našli 40. Příště nás čeká hodně práce!

U radnice se také nachází slavný Pranýř. Je to pro Vratislavany stejně důležitá věc, jako pro Pražany socha sv. Václava na Václaváku. Jenom v Praze dávají sraz pod ocasem, a ve Wro pod pranýřem. No a další taková podobná věc je socha medvídka na jižní straně radnice. Pokud ho podržíte za vypláznutý jazyk, splní se vám přání. Stejnou sochu pro tyto účely máme na Karlově mostě, akorát místo medvěda je to skupina svatých.

Vratislav se dá v podstatě rozdělit na dvě důležité historické oblasti. Kromě Starého Města je to ještě Ostrov Tumski. Na něj jsme to vzali ulicí, kde se nachází moje alma mater a dále přes řeku. Hned jsme pochopili, že je něco jinak. Došlo nám, že most, který vede na ostrov obarvili víc do zelena. Ale šarmu z toho neubylo. Kousek za mostem doporučuji navštívit restauraci Lwia Brama². Tam jsme v podstatě romanticky oslavili výročí našeho prvního potkání a nelitovali jsme! Jinak Ostrov, kromě pár nových budov, se nikterak nezměnil. Furt stejné staré barevné domečky s majestátní katedrálou. Miluji to tady!

Cesta z opačné strany Ostrova vede k asi jednomu z nejfotogeničtějších podzimních míst ve Vratislavi vůbec. Aspoň u mě je to určitě TOP. Nikde neuvidíte tolik psího vína na jednom místě, jako na vratislavském Národním muzeu. Nejenže sama budova připomíná architekturu někde v Nizozemí, ale rostlina na něm s nástupem podzimu hraje všemi barvami. Tady jsem strávila nemalý čas při studiu a bylo to překrásné. Tak překrásné, jako labuť, která zrovna nad muzeem přelétala, o kterou se s vámi musím podělit. Je to jeden z nejkrásnějších přírodních výhledů, které jsem kdy viděla.

No a tolik bylo pro Vratislav na jeden den. Slíbili jsme si, že za rok slezskou perlu navštívíme znovu, protože samozřejmě město má toho mnohém víc a hodně míst jsme vynechali kvůli času. Takže se těšíme zase za rok!