Předposlední den. Bylo na čase se vrátit zpět směrem k letišti do Heraklionu. Ovšem jak jsem již zmínila, jezdit na Krétě po dálnici, to je hřích. Člověk by pak vynechal spoustu zákoutí, což by ho později mrzelo. Tentokrát jsme však i v blízkosti dálnice našli pár klenotů.
Roadtrip okolo Kréty se nám pomalu krátí, ale my víme, že i tak nám Kréta ještě neodkryla všechna svá kouzla. Tentokrát jsme jeli objevovat perly jihozápadní a západní Kréty. A bylo co objevovat.
Málokdy se vám poštěstí naplánovat den tak, aby obsahoval nejen přírodu a architekturu, ale také nějaký malý bonus ve formě nevšedního zážitku. Nám se to v tento den povedlo. Všechno začalo úkrytem od vedra, které nás po celou dovolenou provázelo.
Předešlý den se přírodně moc nevyznamenal. Pevně jsme proto doufali, že tento den bude jiný, výjimečný. A nezmýlili jsme se. Kdo má rád vodu, tak tento den bude jedním z jeho nejoblíbenějších. Pláže, řeky, zátoky, jezera, to všechno nabízí střední Kréta.
Každý roadtrip má svá specifika. Jsou dny, kdy se cítíte nahoře, jindy zase dole. Důležité je, aby těch dnů, kdy jste dole bylo během dovolené co nejméně. Ráno po probuzení nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo být něco jinak než jindy.
Víte, v čem pro mě spočívá úplné kouzlo Kréty? Není to jídlo, ani historie, ale je to ta rozmanitost. Když ráno vyjedete z města a cestou uvidíte tolik různorodých krajin, tak nemůžete uvěřit, že to všechno je na tak malém ostrově.
Již hned po jednom dni nás Kréta přesvědčila, že nám rozhodně má co nabídnout. Obavy byly pryč a my s chutí vyrazili do druhého dne. Hned po snídani jsme sedli do auta a zamířili do městečka Kritsa nedaleko Agia Nikolaa.