Náš páteční výlet do Liberce měl primárně úplně jiný cíl. Ale o tom až jindy. Liberec nabízí mnoho příležitostí pro trávení volného času. A není to jen IQ Landia či aquapark Babylon. Nás lákal symbol libereckých hokejistů a hlavní hrdinové tamního města– bílí tygři. Toto je můj tip na výlet.
Když můj prapra….praděda běhal po lese s kyjem, na Krétě se již používala automatická klimatizace poháněná dieslovým agregátorem. Tak nějak si můžete představit rozdíl mezi dobou bronzovou na Krétě a u nás.
Krétu jsem si zamilovala na první pohled, stále ji obdivuji a vracím se tam v myšlenkách. Netušila jsem, že na jednom ostrově může být tolik rozmanitosti. Než jsem přijela na Krétu, znala jsem pouze palác v Knossu a že hlavní město je Heraklion.
Poslední den. Den odletu zpátky domů. Museli jsme si ten poslední den v hlavním městě Kréty pořádně užít. Bohužel už žádná příroda, ale architektura, kterou Heraklion nabízí také stojí za to. Hned ráno jsme se vydali pěšky z hotelu do historického centra.
Předposlední den. Bylo na čase se vrátit zpět směrem k letišti do Heraklionu. Ovšem jak jsem již zmínila, jezdit na Krétě po dálnici, to je hřích. Člověk by pak vynechal spoustu zákoutí, což by ho později mrzelo. Tentokrát jsme však i v blízkosti dálnice našli pár klenotů.
Roadtrip okolo Kréty se nám pomalu krátí, ale my víme, že i tak nám Kréta ještě neodkryla všechna svá kouzla. Tentokrát jsme jeli objevovat perly jihozápadní a západní Kréty. A bylo co objevovat.
Po zkušenostech z Mataly jsme již věděli, že si dnes musíme udělat opět víceméně odpočinkový den. Rozhodli jsme se tedy zařadit nějaké to válení se na pláži a poklidnou procházku po městě.
Málokdy se vám poštěstí naplánovat den tak, aby obsahoval nejen přírodu a architekturu, ale také nějaký malý bonus ve formě nevšedního zážitku. Nám se to v tento den povedlo. Všechno začalo úkrytem od vedra, které nás po celou dovolenou provázelo.