Pokud hledáte, kam se vydat v Pardubickém kraji, tak určitě nevynechejte státní hrad Kunětická hora, který je zároveň jeho dominantou. Pokud máte tak nějak dost přepychu všech hradů a zámků, tak tato zřícenina je přesně pro vás.
Pivo. Pro Čecha je to stejně svaté slovo, jako pro, dejme tomu, Angličana čaj anebo pro Ira whiskey. Každý národ má svou určitou věc, která je charakteristická jen pro něj. Nějakou ikonu, která je hned rozpoznatelná na celém světě. Pro Česko je to pivo.
Poslední den. Den odletu zpátky domů. Museli jsme si ten poslední den v hlavním městě Kréty pořádně užít. Bohužel už žádná příroda, ale architektura, kterou Heraklion nabízí také stojí za to. Hned ráno jsme se vydali pěšky z hotelu do historického centra.
Předposlední den. Bylo na čase se vrátit zpět směrem k letišti do Heraklionu. Ovšem jak jsem již zmínila, jezdit na Krétě po dálnici, to je hřích. Člověk by pak vynechal spoustu zákoutí, což by ho později mrzelo. Tentokrát jsme však i v blízkosti dálnice našli pár klenotů.
Roadtrip okolo Kréty se nám pomalu krátí, ale my víme, že i tak nám Kréta ještě neodkryla všechna svá kouzla. Tentokrát jsme jeli objevovat perly jihozápadní a západní Kréty. A bylo co objevovat.
Po zkušenostech z Mataly jsme již věděli, že si dnes musíme udělat opět víceméně odpočinkový den. Rozhodli jsme se tedy zařadit nějaké to válení se na pláži a poklidnou procházku po městě.
Málokdy se vám poštěstí naplánovat den tak, aby obsahoval nejen přírodu a architekturu, ale také nějaký malý bonus ve formě nevšedního zážitku. Nám se to v tento den povedlo. Všechno začalo úkrytem od vedra, které nás po celou dovolenou provázelo.
Předešlý den se přírodně moc nevyznamenal. Pevně jsme proto doufali, že tento den bude jiný, výjimečný. A nezmýlili jsme se. Kdo má rád vodu, tak tento den bude jedním z jeho nejoblíbenějších. Pláže, řeky, zátoky, jezera, to všechno nabízí střední Kréta.