Restaurace: Ve Století

Typ kuchyně

Mnoho restaurací okolo Prahy má oproti těm pražským jednu výhodu. Nejsou ukryty v přízemích vysokých domů, či obklopeny smogem a rušnými ulicemi. Samozřejmě se i v Praze najdou výjimky, ale většina jich je opravdu takto ukryta. To v menších městech či na vesničkách mají restaurace většinou svůj vlastní areál, který jim dává potenciál k vlastnímu konceptu.

V Loděnici, která se nachází asi 20 minut západně od Prahy, je přesně taková restaurace k dispozici. Ve Století. Přetvořený areál tamního statku poskytuje zázemí nejen restauraci, ale také penzionu s možností uspořádání konferencí. To všechno v kulisách jako vystřižených z venkovského statku 19. století. My jsme tam ovšem přišli kvůli restauraci, která se vyznačuje kvalitní českou kuchyní.

V době, kdy jsme tam byli, tak zrovna probíhali dýňové hody, které se blíží i letos, proto určitě zpozorněte. Prvně upozorním, že v době těchto speciálních víkendů je fajn předejít zklamání z plné restaurace a zarezervovat si místo. Jak to tedy tady vypadá venku a vevnitř?

Venku vás hned přivítá zurčení malého vodopádku, který je umístěn v centru celého statku. Malý rybníček tak jen dokresluje venkovskou atmosféru a podněcuje k ještě větší relaxaci. Ale i uvnitř se je na co dívat. Autenticita venkovského sídla tu na vás dýchá odevšaď. Cihlové zdi, krovy, dřevěné stoly, to vše navozuje pravou relaxační idylku.

Jídelní lístek nabízí mnoho českých specialit. Od klasických předkrmů až po dezerty. Na statku tak trochu očekáváte, že vám nabídnou tu pravou domácí klasiku. Česnečka tedy byla nutnost, kterou jsme nemohli vynechat. Dostanete tady klasickou polévku, jakou znáte. Výhodou je určitě, že není předem namíchaná. Křupánky, sýr a šunka byly v separátní mističce. Máte tedy jistotu, že kousky opečeného pečiva vám na skus křupnou a že sýru ani šunky nebude v polévce moc. Chuťově je místní česnečka hezky vyvážená.

Pokud tam budete právě v době dýňových specialit, tak určitě něco ochutnejte. My jsme si dali jejich dýňový krém. Podávají ho tu s kokosovým mlékem a praženými dýňovými semínky. Dýně s kokosem je poměrně odvážná kombinace, ale dohromady to spolu hezky hrálo. Jemnou chuť ještě podtrhovala zakysaná smetana a plátek chilli papričky.

Zkusili jsme také jako teplý předkrm kachní játra s rozpečenou bagetkou. Tohle byla trefa do černého. Játra byla skvěle udělaná a rozplývala se na jazyku. Chuťově to tvořilo skvělý celek.

Na statku by asi byl hřích neochutnat kachnu. Jejich kachní stehno s červeným zelím a houskovým knedlíkem byla ale porce jak pro dřevorubce. Místo houskových se tam nyní podávají knedlíky bramborové, ale to nemůže nijak kazit dojem z celého pokrmu. Silná šťáva z masa dávala celému jídlo nový rozměr. Nemám k tomuto moc co vytknout.

Druhým hlavním chodem byla lahodná bylinková vepřová panenka na smetanových žampionech. Jako přílohu jsme zvolili šťouchané brambory s cibulkou a slaninou. Vepřová panenka byla perfektně připravena, uvnitř krásně růžová a šťavnatá. Prostě dobrota.

Jako sladkou tečku na závěr jsme si dali vanilkovou zmrzlinu obalenou v oříškách s horkou čokoládovou polevou. Vhodně zvolená kombinace chutí jenom podtrhla krásně zdobený dezert, který připomínal tradiční marcipánovou kouli.

Jako druhý dezert jsme vybrali Lívanečky s borůvkami a malinami. Číšník nám přinesl krásně naservírovaný talířek, kde se tyčily čtyři malé pyramidky. Na povrchu křupavé, ale uvnitř krásně jemné lívanečky. Sladká chuť dokonale kontrastovala s kyselou omáčkou z lesních plodů. Na vrchu šlehačka a celé to bylo doplněné špetkou skořice.

Jak to tedy celé uzavřít? Restaurace Ve Století mě velice překvapila. Ukázala nám, že tradiční česká klasika se může podávat i nevšedně a neobyčejně. Potěší žaludek každého, kdo hledá chutnou tuzemskou kuchyni.

Dojem lehce kazila obsluha, kterýá se na nás tvářila, že jsme na obtíž. Jídlo ovšem bylo velice dobré.