Restaurace: Old Armenia

Typ kuchyně

Ráda zkouším restaurace, které jsou něčím výjimečné. Ať už se jedná o typ kuchyně, styl podávání a nebo i prostředí. A i dnešní restaurace, Old Armenia, je opravdu výjimečná hlavně tím, že je v Praze a okolí naprosto jedinečná pro svůj typ kuchyně, a to konkrétně arménskou.

Exotická kuchyně nemusí být jen vzdálená několik tisíc kilometrů od našich domovů. Já považuji za exotickou takovou, která není tolik běžná v našich končinách, a to arménská určitě splňuje.

Majitelka restaurace je odbornice na slovo vzatá. Paní Donara Gabrieljan se narodila v Arménii, ale kvůli politické situaci v zemi v devadesátých letech byla nucena s rodinou odejít a usadila se právě v ČR. Zde se živí jako právnička a restaurace je její největší koníček. Vřele doporučuji se s paní Donarou pobavit. Je to zážitek, který vám dá opravdu hodně moc a opravdu vás má čím inspirovat. Její životní příběh je opravdu silný.

O Arménii jsem toho doteď moc nevěděla. Snad jen jako milovnice dobré hudby jsem fanoušek kapely System of a down a také vím, že odsud pochází Kim Kardashian. Restaurace se nachází na Praze 9, konkrétně nedaleko multifunkční arény a obchodního centra Harfa. Zvenku by se mohla zdát lehce přehlédnutelná, protože k její návštěvě musíte vejít do sklepa jednoho z tamních domů.
Po vstupu do restaurace se ocitnete v příjemném prostředí připomínající jeskyni. My jsme si našli stůl v takové jeskynní průrvě, abychom měli klid na ochutnávání místních specialit. Vybrat si ovšem můžete i veřejnější stoly, které nabízí příjemnou rodinnou atmosféru.

Velice nás překvapilo již prostření stolu. Prostírání nám podalo základní informace o Arménii a dřevěné stoly měly skleněnou desku, pod níž se nacházeli arménské fotografie. Trochu jsem se bála až mi přinesou menu a já nebudu vědět podle názvu, co si objednávám. Naštěstí tato obava se brzy rozplynula. Dřevěné meníčko je plné obrázků, takže každý hned ví, co si objednává a co mu bude přineseno.

Po prvním prolítnutí menu jsem hned zjistila, že některá jídla znám již z jiných východních kuchyní. Proto jsme se rozhodli, že dáme přednost věcem, které jsou spjaty přímo s Arménií. A že toho bylo.

Jako předkrm jsme si nechali na stůl donést masový talíř. Na talíři se nachází arménské uzeninové speciality. Konkrétně se jedná hlavně o sušené maso basturma a sudžuk. Uzeniny jsou hodně odlišné od těch, které známe z našich luhů a hájů. Jsou silně kořeněné a aromatické. Ale jsou opravdu vynikající. Určitě doporučuji.

Polévky jsme zkusili všechny tři. První naprosto typickou pro Arménii – Spas. Jedná se o polévku z bílého jogurtu a pšenice. Předem upozorním, že tato polévka není pro každého. Je to bílá polévka s lehce nakyslou chutí a posypaná koriandrem. Já jsem tady trochu narazila. Nevím, jestli to je tím, že na tuto chuť nejsem příliš zvyklá, ale nebyl to přímo můj šálek čaje.

Druhou polévkou je soljanka. Masový vývar s lehce nakyslou chutí. Tady je to ovšem jiné. Polévka je silná a díky citrónu uvnitř má exotickou chuť. Kousky masa se rozpadají v ústech a uzenina tomu dodává ten správný šmak.

Co by to bylo za východní kuchyni bez boršče. Ačkoliv se původně jedná o ukrajinský pokrm, tak spousta východoevropských kuchyní si tento pokrm přivlastnili. Nemusím moc připomínat, co to boršč je, ale pro ty, co neznají, se jedná o polévku z mnoha ingrediencí, kde hlavní prim hraje červená řepa a hovězí maso. Správný boršč musí být silný a hustý. Nejlepší boršč je samozřejmě ten od maminky. Ale upřímně mohu říct, že chuť místní varianty mi chuť domova lehce připomněla.

Předkrmy však už jsou jiná liga. Nejdříve tedy Lahmadžo. Je to pokrm, který je podobný italské pizze. Někdy se také nazývá turecká pizza. Je poznat, že arménská kuchyně často čerpala z kuchyní okolních zemí. Tenké křupavé těsto, na němž se nachází směs mletého masa a rajčatové pasty. Chuť byla vyvážená a každá komponenta měla své místo. Tady arménská kuchyně zaválela.

Dále jsme si nechali přinést Blinčiky. Jedná se o smažené plněné palačinky s mletým masem. Slané palačinky samozřejmě znám, ale tahle verze mě velice mile překvapila. Masová náplň byla výborná. Chuťově vyvážená a strašně návyková. Moc jsme si pochutnali.

A pak už přišla záplava hlavních chodů. Stůl se zaplnil a my jsme si mohli vybírat jak je nám libo. Co jsme tedy měli všechno na stole?

Nejprve si řekneme něco o Čachochbili. Jedná se o směs kuřecího masa a dušené zeleniny. Základem tohoto pokrmu je vyvážená chuť rajčat, cibule a kuřecího masa. Toto se kuchaři podle mého povedlo. Jen bych volil nějakou vhodnou přílohou. Nemít další pokrmy, tak mi přišlo, že toho je málo.

Nechali jsme si přinést jejich kavkazskou kuřecí pánev. Přinesli nám grilovaná kuřecí stehna na smažených bramborách. Kuřecí maso bylo měkké, šťavnaté a hezky kořeněné. Smažené brambory nebyly příliš mastné a měli chutnou nasládlou chuť.

Co by to bylo za arménskou kuchyni bez masa na jehle? Vepřový šašlik se tu podává na chlebu lavaš a s červenou cibulí navrchu. Tohle byla naprostá bomba. Maso bylo úplně křehké, že se doslova rozpadalo na jednotlivá vlákna. Bylo šťavnaté s vůní ohně a chuťově výborně kořeněné. Veliká dobrota.

Pro ochutnání jsme si dali také plněné žampiony kuřecím masem a zapečené sýrem. Nevím, jestli to je typické arménské jídlo, ale moc nám to chutnalo. Směs uvnitř žampionů byla skvěle dochucena. Celkově to mělo moc dobrou chuť.

K arménské kuchyni patří neodmyslitelně také chačapuri. Jedná se o slané koláče, plněné na mnoha způsoby. My jsme vyzkoušeli hned dva. Kubdari je slaná placka plněná mletou masovou směsí. V kombinaci s Čachochbili se z těchto dvou pokrmů stala lahůdka. Jako další jsme měli chačapuri adžarské. Tento druh je plněný sýrem a vajíčkem.

Dezerty mají tady na výběr hned tři. Takže jsme si je nechali donést. Jedná se o dezerty typické pro východní kuchyni. Prvním z nich byla Pakhlava. Ta byla oproti turecké Baklavě méně sladká a méně namočená ve sladkém sirupu. Nicméně i takováto varianta měla své arménské kouzlo.

Ptičije moloko mě velice překvapilo. Já znám tento dezert úplně jinak. U nás v Bělorusku se podává jako našlehaná mléčná pěna politá čokoládou. Zde se ovšem podává tento dezert, který je podobný českému medovníku. Pečené placky jsou promazány krémem a svrchu je dezert politý čokoládou. Chuťově je těžké něco vytknout, ale očekávání byla jiná.

Napoleon je vlastně vrstvený dezert z listového těsta a sladkého máslového krému. Podle mě byl dezert velice povedený a moc nám chutnal.

Arménská restaurace nás poměrně překvapila. Oceňuji hlavně nesmírně milou a nápomocnou obsluhu, a velice krátkou čekací dobu na jídlo. Chuťově byly arménské pokrmy chutné, i když někdy nezvyklé. Pokud hledáte netradiční kuchyň mimo turistický ruch centra Prahy, tak toto místo je pro vás jako dělané.