NaFilM: Národní filmové muzeum

O existenci tohoto muzea jsem doposud neměla žádné ponětí a dozvěděla jsem se o něm úplně náhodou. Když jsme ten den měli zarezervovanou restauraci na Václaváku, shodou okolností jsme do centra dorazili o dvě hodiny dřív. Tak jsme si dali procházku po uličkách a pasážích, když najednou u vchodu do Františkánské zahrady jsme spatřili neonový nápis Na FilM! Stylizovaná cedulka hned hlásala, že se jedná o Národní filmové muzeum. Tak jsme se rozhodlí improvizovat, a podívat se, co se ukrývá uvnitř. A nemůžu uvěřit, že jsme o tomto pražském pokladu vůbec nevěděli!

Zajímavé je, že muzeum založili tři studenti Katedry filmových studií Univerzity Karlovy, jednoduše proto, že v Praze chybí. A je to pravda.

Beze sporů pozitivní věcí na Národním filmovém muzeu je, že zatím není tak turisticky profláklé. Podle mě v tom hraje velkou roli jeho umístění u Františkánské zahrady – kouzelného místa v centru Prahy, o existenci kterého velmi často nemájí ponětí nejen zahraniční návštěvníci. Je to přesně ten typ zakoutí, kam můžete utéct od hlučného městského davu. Do samotného muzea se dostanete ze zadního křídla modernistického činžáku Mozartea. Mimochodmem tahle budova je spojena s činností mnoha slavných umělěckých osobností, takže umístění filmového muzea nemohlo být lepší.

Vchod do muzea by se snadno dal splést s vchodem do nějaké kavárničky (Google street view z roku 2014 jen potvrzuje mou domněnku), a tak podle mě hodně lidí o tomto místě neví vůbec. Když se dostanete dovnitř, hned vedle pokladny s obchůdkem se můžete posadit do křesla režiséra a dát si kávičku. A pak si udělat procházku po jednotlivých místnostech, kde se dozvíte něco o tom, jak film vlastně funguje. Poznáte vývoj kinematografu z jeho historické a technické stránky.

Obrovským plusem muzea je také to, že je hodně interaktivní, a můžete tak vyzkoušet spoustu věcí sami. A pokud byste něčemu nerozuměli, uvnitř vám pomůže velice ochotný a přívětivý personál.

Expozice muzea je rozdělena do několika částí, ve kterých se můžete zorientovat s pomocí číslování a šipek.

Modernímu kinu, jak ho známe dnes, předcházelo spousta objevů z druhé poloviny 19. století. Všichni víme, že kino není nic jiného než sekevence pohyblivých obrazů. A aby kino fungovalo, byla potřeba nejdřív pochopit, jak funguje lidský zrakový vjem. Pravě tím se na začátku 19. století zabýval český vědec Jan Evangelista Purkyně. Dokázal totiž, že pro správné vnímaní pohyblivých obrazů je potřeba rychlého střídaní světla a tmy (stroboskopický efekt), jinak by se nám obrazy pouze rozmazávaly. V první místnosti zvané Purkino můžete jeho experimenty zakusit na vlastní oči.

V další místnosti uvidíte, jak funguje zoetrop – předchůdce kinematografu. Stačí jen roztočit válec a postavy se v něm dají do pohybu. Epileptici si ovšem musí dát pozor, neboť zde zase účinkuje stroboskopické světlo.

Ovšem aby kino fungovalo tak, jak ho známe dnes, byla potřeba vymyslet, jak pohyblivé obrazy dostat na plátno. A po mnoha vylepšeních na scénu přišla Laterna Magika. V muzeu ji můžete vyzkoušet spolu s praxinoskopem, který je takovým upgradem zoetropu. V tomto sále se také seznamíte s tím, co přinesl průlomový rok 1895 v Paříži. Asi už tušíte, že mám na mysli kinematograf bratří Lumiérů. Pravě jejich varianta filmové promítačky udělala revoluci ve světě kina a dalo se sní i snadno manipulovat. Můžete také roztočit kinematografickou kliku a zažit, jak to dříve vypadalo.

Po úspěšné propagaci kinematografu začalo jeho rozšiřování mezi masy. Naprostým překvapením pro mě byl prostor s virtuální realitou, která je inspirována rokem 1904. Totiž v tomto roce na světové výstavě v Saint Louis měla premiéru atrakce Hale’s Tour, která vás prostřednictvím kinematografu poslala vlakem do různých exotických míst. A jelikož turistika tehdy byla v podstatě v začátcích, mělo to velký úspěch. Projeďte se virtuálním vlakem i vy!

Asi nejzábavnější místnosti v celém muzeu je ruchárna. Už jsme přenesli promítání obrázků na plátno, ale co zvuk? Dnes to bereme jako samozřejmou součást filmů, ale jako první bylo takzvané němé kino. Jenže v reálu nikdy němé nebylo, protože u promítání filmů vždycky byli ruchaři. Byli zodpovědní za simulaci zvuků. A pravě v izolované ruchárně si můžete vyzkoušet jejich práci a samostatně ozvučit vybraný film! To byste se divili, co všechno se dá nahradit za pomoci úplně obyčejných předmětů!

Hned po ruchárně poznate roli komentátorů v kinematografu, kteří vás v první polovině 20. století během filmu napínali a jednoho z nich dokonce uvidite na trojrozměrném hologramu!

V muzeu se také můžete dozvědet o stanovení filmové avantgardy, když se film žačal brát jako druh umění. Na konci vás čeká vlak, který vás provede po místech, obdivovaných českými avantgardisty. Proč vlak? Protože je asi nejznámějším symbolem technického pokroku.

V muzeu se také konají krátkodobé výstavy, a teď tam zrovná probíha výstava o animaci. Dozvíte se o vlastním světě a pravidlech animovaného filmu, a také o 12 principech, které musite brát v úvahu, pokud chcete aby váš animovaný film byl zcela povedený.

Když už jsme u té animace, na úplný závěr vás čeká tvorbá vlastního animovaného filmu! A ani nemusíte pro to nic kreslit, stačí použít techniku českého studia Bratři v triku, které svým technickým pojetím přineslo revoluci v tomto oboru a vytvořilo svůj osobitý styl. Zkuste si také stát se tvůrcem!

Skvělý nápad na svém skvělém místě! Národní filmové muzeum NAFilM jen posiluje atmosféru staré Prahy, i když je v moderním pojetí. Něco takového v hlavním městě skutečně chybělo. Vlastně v budoucnu se také plánuje rozšíření muzea o střižnu, takže se určitě těšíme zas!