Řidičák – Začala jsem chodit do autoškoly v únoru 2020, ale kvůli situaci s koronavirem se to protáhlo až do konce října. Vždycky jsem si chtěla udělat řidičák, protože auto považuji nejen za pohodu, ale také za jistý symbol svobody. Ale časté přejezdy do jiných států to bohužel moc nedovolovaly. To, že jsem si ho udělala ve třiceti letech, mluví o tom, že nikdy není na nic pozdě. Mimochodem moje máma si ho letos udělala úplně stejně jako já, a je jí 53. Takže opravdu není pozdě!

1) Blog

Dá se říct, že tento blog vznikl právě za prostřednictvím koronaviru. Když na začátku jara začala vláda zavírat různé podniky, nevěděli jsme, že doma zůstaneme skoro třetinu roku 2020. Naštěstí pro mě to byla obrovská příležitost podívat se na život i z jiné perspektivy a začala jsem obecně víc cestovat po České republice, víc se zabývat bytem, mít víc kontaktů s přírodou a také pořídit si spoustu rostlin. Ale nepochybně nejvíc se ten rok projevil tím, že jsem založila vlastní blog, který mě prostě baví. Letošní rok, jako žádný jiný, mě ujistil v tom, že když se někde něco zavírá, někde jinde se něco také vlastně otevírá.

2) Vaření

Sice je to jen začátek a kuchař jsem stejný jako fotbalista, vděčím letošnímu roku za trochu času pro sebe a naučení se novým věcem, jako jsou vaření a pečení. Od dětství se mě tyto dvě záležitosti vůbec netýkaly, ale možná jsem v tom tentokrát spatřila spoustu prostoru pro kreativitu a poznala jsem, že to může být i zábava!

16. Na to, že to byl covidový rok, 16 knih určitě není žádná paráda. Musím na tom zapracovat!

12. Je jasné, že nejsme jediní, komu uzávěrky a omezení znemožnily plnohodnotné návštěvy divadel, a překládaní na jiné termíny běží až do dnes. Kdy by ne covid, tak počet by zřejmě byl okolo 40. Jistě vím jenom jedno – bez divadel je mi smutno.

Když pominu, že obecně 2020 nebyl příliš dobry rok kvůli koronaviru s konstantními uzavíráními a omezeními, tak za nejhorší událost považuji to, co se dělo v Bělorusku po prezidentských volbách v srpnu a děje se tam až dosud. Diktatura, cenzura, propaganda, omezovaní práv a svobod a likvidace režimu nepohodlných osob nesmí mít místo v civilizované společnosti. Ačkoliv nežiju v Bělorusku, po těchto událostech jsem vyvěsila na okně bílo-červeno-bílou vlajku, která aspoň takto vyjadřuje můj názor.

Sice se v době covidu uzavíraly pořád státy, naštěstí právě v tomto roce jsme neměli naplánovanou žádnou zahraniční dovolenou. Místo toho jsme podnikli spoustu menších výletu a objevili jsme mnoho krásných míst v České republice. Za mnou objevený klenot považuji jižní Moravu, kterou jsme navštívili v létě. I když to nebyla ani třetina toho, co daná oblast nabízí, zamilovala jsem se dost do její atmosféry.