Hello, November!
Již od dětství doslova nesnáším podzim. Vždycky to pro mě bylo období utrpení, když teplo, slunce a kvetoucí příroda šly na půl roku někam do neznáma. Pro změnu tedy přišel chlad, déšť, zkrácené dny a má depresivní nálada. Takhle to bylo, dokud v tomto roce nepřišel coronavirus a hodně věcí se u mě změnilo. Například všímavost. Chci říct, že jsem si vždycky všímala krásy kolem sebe, ale v tomto roce příroda jakoby mi víc otevřela svá tajemství a já jsem se víc otevřela jí. Totéž platí vlastně pro podzim, který jsem začala vnímat jinak. Od teď jsou to barevné listy na stromech, útulné kabáty a svetry a melancholická nálada, která je výborná pro vyčištění hlavy a naladění kreativním věcem. Nikdy jsem si pořádně nevšimla, jak hezká je česká příroda v podzimním období a jak hodně kouzelných míst má. Právě na jedno z takových míst jsem narazila na cestě po Ústeckém krájí, kde mlha se ukázala v celém svém majestátu. V tomto okamžiku jsem pochopila, že tohle může stvořit jedině podzim, a v létě by to prostě nebylo ono. Jsem nesmírně ráda, že jsem byla svědkem právě toho, jak toto roční v tento daný okamžik vytvořilo jedinečné kouzlo jen pro mě. Nemohla jsem ho nezachytit!
0 Comments